Druhá firma, která nic neprodává
2026
S růstem firmy se obvykle měří obrat, počet lidí, zákazníků nebo poboček. Mnohem méně je vidět jiný druh růstu: kolik energie firma spotřebuje jen na to, aby dokázala obsloužit sama sebe.
Postupně totiž může uvnitř jedné firmy vyrůst druhá.
Ta první dělá to, kvůli čemu firma vznikla. Vyrábí, prodává, obsluhuje zákazníky, vytváří produkt a vydělává peníze.
Ta druhá neprodává nic. Jejím zákazníkem je první firma.
Vyrábí pro ni přehledy, slučuje informace, překládá jeden systém do druhého, koordinuje koordinaci, připravuje podklady k podkladům a udržuje při životě strukturu, která se během let postupně nabalila. Jednotlivě přitom téměř každá její činnost dává smysl. Právě proto je tak těžké si všimnout, že jako celek začala žít vlastním životem.
Nejde o byrokracii v karikaturním slova smyslu. Nikdo nemusí být neschopný a nikdo nemusí záměrně vyrábět zbytečnou práci. Naopak. Druhá firma často vzniká ze samých rozumných rozhodnutí. Po jednom problému přidáme kontrolu. Po růstu nový report. Po reorganizaci další rozhraní. Když si dva systémy nerozumějí, přidáme člověka, který jim rozumět bude.
Každá vrstva má svůj příběh. Jen málokdo se po několika letech vrací k otázce, jestli ještě má svůj důvod.
A tak se poměr mezi oběma firmami začne pomalu měnit. Stále větší část inteligentních lidí už nevěnuje energii zákazníkovi, produktu nebo trhu, ale tomu, aby první firma dokázala projít druhou.
Tohle je podle mě jedna z nejméně viditelných hranic růstu. Firma se nestává složitou jen proto, že má více lidí. Stává se složitou ve chvíli, kdy začne potřebovat stále více práce jen k obsluze vlastní složitosti.
A právě sem vstupuje AI.
Na první pohled jako vysvobození. Umí shrnout poradu, vytvořit report, porovnat tabulky, hlídat workflow, připravit prezentaci, převést informace mezi systémy. Může odstranit obrovské množství práce, která dnes druhou firmu živí.
Jenže existuje i druhá možnost.
AI nemusí druhou firmu odstranit. Může ji udělat tak levnou, že ji přestaneme zpochybňovat.
To je podle mě mnohem zajímavější riziko než obvyklá věta, že „nemáme automatizovat špatné procesy“.
Když interní report dříve zabral člověku půl dne, jeho existence měla nějakou cenu. Někdo se mohl zeptat, jestli ho opravdu potřebujeme. Když ho AI vyrobí za třicet sekund, tato otázka téměř zmizí.
A tak můžeme místo pěti reportů vytvářet padesát. Místo jednoho interního shrnutí deset. Místo odstranění složitosti vybudovat mimořádně efektivní infrastrukturu pro její další existenci.
Druhá firma nebude menší.
Jen bude levnější, rychlejší a téměř neviditelná.
A možná právě proto bude ještě obtížnější ji odstranit.
Technologie nám totiž poprvé dává možnost velmi levně obsluhovat téměř libovolnou organizační složitost. To ale neznamená, že ji máme obsluhovat.
Občas je proto dobré dívat se na firmu úplně jinou optikou. Neptat se jen, co ještě dokážeme zrychlit, automatizovat nebo propojit, ale kolik z toho by vůbec existovalo, kdybychom firmu stavěli dnes znovu od nuly.
Protože zdravá firma samozřejmě potřebuje řízení, kontrolu, informace i koordinaci.
Jen by si měla hlídat, aby jí uvnitř nevyrůstala druhá firma rychleji než ta první.
Ta první totiž vydělává peníze. Tu druhou platí ta první.
Radim Kameník pracuje jako externí provozní ředitel na částečný úvazek (Fractional COO) pro české firmy o 20–100 lidech. Více o něm.